Knížák, Milan
Milan Knížák (*1940 Pilsen)
A Book of Documents, 1952-1985
book - object, concrete, glass, paper, canvas, wood, plastic, acryl, 320×240×230 mm, the only copy, acquired 1998, Olomouc Museum of Art, inv. no. L 457
Milan Knížák, malíř, sochař a designér, multimediální umělec; od roku 1990 profesor a v letech 1990 – 97 rektor Akademie výtvarných umění v Praze, od roku 1999 ředitelem Národní galerie v Praze. Jeho tvorba zasáhla všechny oblasti umění včetně užitých oborů, architektury, hudby, poezie a dramatu.V roce 1964 založil skupinu Aktuální umění (od roku 1966 hnutí Aktual) a v polovině 60. let se také stal „ředitelem pro Východ“ v mezinárodním hnutí Fluxus.
Milan Knížák patří k předním představitelům českého akčního umění 60. let. Akci, happening, veřejnou exhibici považoval za jediný možný prostředek vyjadřování k dobové situaci ať už ve společnosti či v umění. Kromě dochovaných fotografických záznamů akcí, z nichž autor - v kombinaci s jinými výtvarnými technikami vytvářel samostatné panely - existují i specifické knihy dokumentů.Ty se vymykají formou i obsahem dobovým proudům oficiálního umění. Procesuálně zachycují a dokumentují aktivity autora v průřezu delšího časového údobí.
V případě Knihy dokumentů autor dotvořil s odstupem třiceti let doklady svých starších aktivit (hudební opusy, fónické a vizuální básně, manifesty,…). Zatímco tvorba z 50. let přestavuje Knížáka coby mladíka s plamennou výzvou po autentickém životě stojícího v opozici proti bolševickému světu a vzpírajícího se šedým betonovým omezením a stereotypům společnosti. Potom v 80. letech zúročuje výsledky práce vykonané v nechtěné izolaci a v tvůrčím půstu let sedmdesátých. Variuje dřívější nápady, tvorba se odlehčuje, srší radostí i humorem.
Kniha dokumentů je v kontextu českého výtvarného umění výjimečnou realizací.Po formální stránce autor pracoval s nepolychromovaným betonem, z něhož vytvořil obal knihy. Základní hrubé geometrické formy obalu s nekompromisně trčícími střepinami skla, ostře kontrastují s hravou barevností jemnějšího textilního hřbetu ve škále slunečního spektra. Monumentální je i obsah, který na desítkách dobových dokumentů zachycuje průřez soustředěné autorské práce. Pocit tísnivé sevřenosti mezi betonovými deskami akcentuje autentický pocit uvěznění ze života v socialismu, v době vzniku díla, jehož napětí a vnitřní poezie silně zasáhne.
Gina Renotière
