Nafoťte prázdniny v Římě a vyhrajte!

Následujte nás


Přihlásit se k odběru novinek

AKTUALITA | 27. 7. 2015

Giovanni Battista Piranesi patří mezi největší osobnosti italského umění 18. století. Byl mužem mnoha profesí, toužil se prosadit jako architekt a vědec, ale do dějin se zapsal především jako mimořádný grafik. Svůj život a dílo neodmyslitelně spojil s Římem a jeho antickými památkami. O jeho lásce k Věčnému městu svědčí desítky vedut (veduta - malířský nebo grafický záznam například výseku krajiny s pohledem na město). Při příležitosti Piranesiho výstavy, kterou v Arcidiecézním muzeu Olomouc zahájíme 1. října, pro Vás máme fotografickou soutěž.

Máte zajímavé fotografie z dovolené v Římě? Porovnejte naši galerii Piranesiho římských vedut s vlastními snímky a pokud jste zachytili stejná místa jako „geniální grafik italského baroka“ a fotky nám zašlete, vystavíme je na našich webových stránkách. Ty nejzajímavější nebo nejvíce podobné grafickému originálu navíc odměníme celoroční volnou vstupenkou do muzea nebo katalogem k výstavě!

Fotografie zasílejte do 1. října na info@olmuart.cz. Soutěž pořádáme k výstavě Giovanni Battista Piranesi (1720-1778) / Geniální grafik italského baroka (Arcidiecézní muzeum Olomouc, Galerie, 1. 10. 2015 – 10. 1. 2016).

Fotogalerie
Pozůstatky Jupiterova chrámu

ze souboru Antichità Romane de´ Tempi della Reppublica, 1747–1748, lept, Arcibiskupství olomoucké – Arcidiecézní muzeum Kroměříž

Flaviovský amfiteátr zvaný Koloseum

ze souboru Antichità Romane de´ Tempi della Reppublica, 1747–1748, lept, Arcibiskupství olomoucké – Arcidiecézní muzeum Kroměříž

Koloseum, monumentální amfiteátr postavený za císařů flaviovské dynastie Vespasiana a Tita mezi léty 70 až 80 po K., patří k nejvíce obdivovaným památkám Říma. Není divu, že jej Piranesi zobrazil hned na několika svých grafických listech a z různých úhlů pohledů. Představený list zachycuje nejzachovalejší část stavby. V pozadí, je vidět Konstantinův oblouk a Palatin – jeden ze sedmi pahorků, na němž byl dle legendy založen Řím.

Triumfální oblouk Septimia Severa

ze souboru Antichità Romane de´ Tempi della Reppublica, 1747–1748, lept, Arcibiskupství olomoucké – Arcidiecézní muzeum Kroměříž

Oblouk Septimia Severa, kterým prochází Via Sacra, stojí na severním konci Fora Romana, na úpatí Kapitolu.  Na paměť výprav proti Parthům a Arabům jej roku 203 po K. nechali svému otci postavit synové Caracalla a Geta. Oblouk se později stal součástí kostela, pravděpodobně i díky této skutečnosti dnes patří k nejlépe zachovaným antickým stavbám. Piranesiho grafika zachycuje jeho podobu v polovině 18. století, kdy byl částečně skryt pod silnou vrstvou hlíny, kterou bylo během staletí Forum Romanum zaneseno. Celý oblouk byl odkryt až během vykopávek v 19. století.

Most v Rimini postavený za císařů Augusta a Tiberia

ze souboru Antichità Romane de´ Tempi della Reppublica, 1747–1748, lept, Arcibiskupství olomoucké – Arcidiecézní muzeum Kroměříž

Římský most, který se klene přes mořskou zátoku v italském městě Rimini, v oblasti Emilia-Romagna, byl postaven v 1. století po K., pravděpodobně za vlády císaře Tiberia.

Sergiův oblouk v Pule na Istrii

ze souboru Antichità Romane de´ Tempi della Reppublica, 1747–1748, lept, Arcibiskupství olomoucké – Arcidiecézní muzeum Kroměříž

Založení Puly je spojováno s řeckou bájí o plavbě Agronautů. Její historické osídlení počíná v 6. stol. před K., kdy se zde usadil ilyrský kmen Histrijců. Řeky později vystřídali Římané, kteří založili opevněné město s řadou reprezentativních staveb. Bohatě zdobený triumfální oblouk, který nechal v 1. stol. před K. vztyčit velitel římských legií Salvia Postuma Sergia, byl původně součástí mnohem větší Zlaté brány. Její pozůstatky, které můžeme vidět na Piranesiho leptu, však byly v 19. století zbourány. 

Galienův obblouk

ze souboru Antichità Romane de´ Tempi della Reppublica, 1747–1748, lept, Arcibiskupství olomoucké – Arcidiecézní muzeum Kroměříž

Oblouk postavený pro císaře Galiena (253–268) a jeho manželku Saloninu, je nazýván také jako Porta Esquilina. Téměř 9 metrů vysoká stavba byla východní branou v římských Serviových hradbách, nejstarším kamenném opevnění Říma, datovaném do 4. stol. před K. Původně se skládala ze tří oblouků, dva menší, vnější oblouky byly zbourány již v roce 1447, kdy ustoupili středověké zástavbě a budování kostela sv. Víta a Modesta. 

Pohled na most Salario

z cyklu Vedute di Roma, 1756–1757, lept, Národní galerie v Praze

Jeden z nejstarších římských mostů postavený ve 4. století po K. vedl přes řeku Aniene, přítok Tibery, a byl důležitým pojícím bodem města se severem. Piranesi v legendě upozorňuje, že se jako jediný z antických mostů v Římě dochoval celý. Vzhled mostu na vedutě je nicméně silně poznamenán středověkými dostavbami včetně věže. Umělec označuje pozdější poškození a opravy (pod čísly 2, 3). Most lákal pozornost i jiných vedutistů, avšak pouze Piranesi mu dokázal dát strhující monumentalitu. Dnešní podoba se však od stavu v 18. století velmi odlišuje, most byl následně několikrát zničen a rekonstruován, z antické stavby dnes  již nezbylo nic.

Pohled na atrium Octaviina portiku

z cyklu Vedute di Roma, 1750–1751, lept, Národní galerie v Praze

Tzv. portikus dal postavit císař Augustus mezi roky 27 až 23 před Kristem na počest své sestry Octavie, areál zahrnoval dva chrámy, curii a dvě knihovny. Kvůli poškození požárem musel být přestavěn na počátku 3. století. Od středověku portikus sloužil hlavně jako rybí trh. Piranesi dokázal poměrně nezajímavou architekturu podat jako velmi působivou grafiku. Velkou roli hraje scénograficky pojatá kompozice, ostré světelné kontrasty a věrné zobrazení povrchů a materiálů, což souvisí s Piranesiho archeologickým zájmem v padesátých letech.

Pantheon – pohled do interiéru

z cyklu Vedute di Roma, 1768, lept, Národní galerie v Praze

Pantheon – jedna z nejvíce obdivovaných římských památek byla postavena za vlády císaře Hadriana jako chrám Všech bohů, již v 7. století však Pantheon proměnili v křesťanský kostel a zasvětili Panně Marii. Piranesi zobrazuje interiér centrálního chrámu zpoza sloupoví jedné z nik po jeho obvodu. V Le Antichità Romane vydaných v roce 1756 vytvořil malou vedutu téže kompozice, kterou nyní rozvedl do výtvarně mnohem účinnějšího velkého leptu. Inspiraci však patrně čerpal z obdobně řešené kompozice starší malované veduty od Giovanniho Paola Paniniho. Přechod ze zastíněného výklenku do prosvětlené haly navozuje dojem duchovního zklidnění při vstupu do chrámového prostoru.

Pohled na Kybelin chrám na náměstí Bocca della Verità

z cyklu Vedute di Roma, 1753–1754, lept, Národní galerie v Praze

Veduta poutavě ilustruje běžný život na římské ulici v Piranesiho době. Centrální chrám postavený na obchodním Foru Boariu ve 2. století před Kristem byl dlouho pokládán za Kybelin svatostánek, později se připisoval bohyni Vestě, v současnosti jej však archeologové spojují s kultem Herkulovým. Ve středověku byla stavba využívána jako křesťanský kostel zasvěcený Panně Marii. V roce 1939 velké demolice zcela změnily okolí chrámu. Poblíž se nachází kostel Santa Maria in Cosmedin se slavným antickým reliéfem Bocca della Verità (Ústa pravdy), který podle legendy zadrží ruku lháře a jenž se proslavil ve filmu Prázdniny v Římě.

Sibylin chrám v Tivoli (dnes Vestin chrám)

z cyklu Vedute di Roma, 1761, lept, Národní galerie v Praze

Kruhový chrám na vysoké zděné podestě s celou obklopenou původně osmnácti korintskými sloupy byl vystavěn na počátku 1. století před Kristem nad vodopády řeky Amiene. Jeho zasvěcení není zcela zřejmé, jako chrám Vesty, bohyně rodinného krbu, byl označen pro svou podobu s chrámem stejného zasvěcení na Foru Romanu. Stavba se zachovala ve velmi dobrém stavu i díky pozdější přeměně na kostel Santa Maria della Rotonda, zrušený v 16. století. 

Pohled na Titův oblouk

z cyklu Vedute di Roma, 1756–1757, lept, Národní galerie v Praze

Piranesi zobrazil Titův oblouk již na malé vedutě z roku 1748 v albu Antichità Romane de’ Tempi della Repubblica, zde pohlíží na stavbu z opačné strany. Umělec věnuje velkou pozornost čilému ruchu na ulici, významnou úlohu ve výjevu hraje i vegetace, zejména dvojice starých křivě rostlých stromů s mohutnými kořeny. Okolní středověká zástavba byla v první polovině 19. století zbourána a oblouk prodělal rekonstrukci, během níž byly přistavěny boční části. Současný vzhled stavby se proto od veduty dosti liší.

Veduta s bazilikou a náměstím Sv. Petra ve Vatikánu

z cyklu Vedute di Roma, 1744–1745, lept, Národní galerie v Praze

Slavné vatikánské náměstí s bazilikou sv. Petra bylo častým námětem vedutistů. Piranesi oživil symetrickou kompozici pomocí žánrových motivů v popředí. V levém rohu stojí honosné kočáry s bohatými cestujícími, napravo u kašny je zobrazen život prostých Římanů – kočí napájí koně, žebráci odpočívají, pes si značkuje revír. Na počátku prvního pobytu v Římě Piranesi s oblibou vyrážel kreslit do ulic, kromě architektury jej zajímaly různé lidské typy, hlavně výrazné postavy žebráků a vandráků. Tento figurální fond uplatnil na většině svých grafických listů.

Veduta s chrámem Antonia a Faustiny na Foru Romanu

z cyklu Vedute di Roma, 1749–1750, lept, Národní galerie v Praze

Chrám dal ve 2. století postavit císař Antoninus Pius pro svou ženu Faustinu, po jeho úmrtí byl zasvěcen oběma manželům. Ve středověku byl ke zbytkům antického chrámu přistavěn kostel San Lorenzo in Miranda, v roce 1602 přibyla barokní fasáda. Propojení antické a křesťanské architektury je v Římě častým jevem.Piranesi oproti dřívějším vedutám pozměnil kompoziční přístup, zobrazuje budovu z bližšího pohledu a se sníženým perspektivním ohniskem. Chrám proto působí velmi impozantně a tympanon s křížkem na vrcholu se vypíná k nebi v symbolickém gestu.

Pohled na vodopád v Tivoli

z cyklu Vedute di Roma, 1766, lept, Národní galerie v Praze

Na své jediné datované vedutě se umělec hrdě hlásí k rytířskému titulu „eques“, který mu papež Klement XIII. udělil roku 1766. Grafika je také neobvyklá z hlediska námětu přírodní scenerie, v Piranesiho tvorbě ojedinělé. Umělec oslavuje mocnou sílu přírody v podobě nespoutané vodní masy i okolních skal a divoké vegetace v protikladu s architekturou postavenou na zemském povrchu. Proslulým vodopádům v Tivoli věnoval umělec ještě jeden lept, na kterém zachytil pouze přírodní scenerii s rybáři. Po regulaci řeky Aniene v 19. století došlo k výraznému snížení jejího toku i výšky vodopádů a dnešní stav je proto velmi odlišný.

Ke stažení

Související

Dnešní otevírací doba

Arcidiecézní muzeum Olomouc 10:00–18:00
Muzeum moderního umění 10:00–18:00
Arcidiecézní muzeum Kroměříž zavřeno

Čtvrtek | 8. 12. 2016

Dnes je otevřeno


Pokladna otevřená út–ne 10-18 hodin, Rezervace na pokladna@olmuart.cz
telefon: 585 514 241

9 Otevřených výstav

Buďte v kontaktu

Facebook Twitter Google+ YouTube Pinterest Instagram

Přihlásit se k odběru novinek


© MUZEUM UMĚNÍ OLOMOUC 2014