Středoevropské forum Olomouc IV
Slovensko | Slovenské umění ze sbírek Muzea umění Olomouc
8. 9. – 31. 12. 2011
Muzeum moderního umění | Salon

VERNISÁŽ: 8. 9. 2011 | 18.30 hod.

Tým pracovníků Muzea umění Olomouc vynaložil v posledních pěti letech nemalé úsilí při přípravě rozsáhlého projektu Středoevropského fora Olomouc (SEFO), jehož cílem je vybudování multifunkčního centra, které by odborné i laické veřejnosti postupně představovalo kulturu středoevropského regionu po roce 1945. Muzeum věnovalo prezentaci projektu již tři výstavní přehlídky. V lednu 2009 to byla výstava Středoevropské forum I, zaměřená na české poválečné umění, zařazené do širšího výběru pro budoucí stálou expozici fora. V říjnu 2009 byla veřejnost seznámena s architektonickou studií plánované novostavby SEFO a rekonstrukcí stávajících budov Muzea moderního umění (SEFO II / Architektonická studie). V dubnu minulého roku se pak kurátoři muzea zaměřili na maďarské umění (SEFO III / Maďarsko) a vystavili přírůstky výtvarných děl získané v posledních dvou letech. Výstava SEFO IV / Slovensko v návaznosti na tyto výstavy představuje divákům díla slovenských autorů z rozsáhlých muzejních depozitářů.

Výstava Středoevropské forum Olomouc IV / Slovensko je kurátorským výběrem z děl slovenských autorů druhé poloviny 20. století, které se podařilo získat do sbírek muzea za celou dobu jeho existence. Díla nejsou uspořádána chronologicky, vzhledem k rozsahu a profilu sbírky by to ani nebylo reálné. Široký záběr muzejních sbírek však přímo vybízí k sestavení děl do pomyslné sestavy jednotlivých motivů, okruhů a témat, typických pro moderní slovenské umění. Ve výběru se proto opakovaně objevuje motiv přírody a hor, zpracovaný například vysloveně žensky a emotivně (Klára Bočkayová), v zmnožených zobrazeních jako symbolický topos (Daniel Fischer), nebo striktně analyticky v podobě přírodopisné pomůcky (Dezider Tóth). Hory, konkrétně Tatry, se stávají součástí subjektivní mytologie (Michal Kern), nebo jsou použity jako scéna pro architektonický návrh (VAL). Dalším častým motivem je lidská figura. Ve zcela odlišných perspektivách se zde objevuje ženská postava (Alex Mlynárčik, Jana Želibská), z níž se posléze stává vizuální znak, který generuje další tvary a struktury (Jozef Jankovič). V abstraktních tendencích oblíbený odosobněný prvek kruhu (Miloš Urbásek, Milan Dobeš) má svůj protějšek ve vysoce symbolickém kruhu slunečního města (VAL), nebo pop-kulturním létajícím disku v podobě vinylové desky (Vladimír Havrilla). Kruh, nebo také záznam dostředivého pohybu, se objevuje na výstavě v podobě symbolických černých děr (Rudolf Sikora). Další významnou složkou slovenské výtvarné scény je již od sedmdesátých let dvacátého století akční umění. Kolektivní happening, oslavující přírodu (Jana Želibská) se dostává do konfliktu s uměleckou akcí, která prostřednictvím reakce na „civilizační neduhy“ vyjadřuje absurditu normalizačního politického sytému (Juraj Bartusz).

Pokud bychom se chtěli zaměřit na konkrétní exponáty, našli bychom zde mnohá přelomová, zásadní a ikonická díla slovenského umění. Takovými jsou kupříkladu jedny z prvních počítačových grafik, které v bývalém Československu vytvořil sochař Josef Jankovič, ve spolupráci s programátorem Imrichem Bertókem ve výpočetním středisku Slovenské akademie věd. Dalším dílem, zařaditelným tentokrát do celosvětového kontextu utopické architektury, je Heliopolis, návrh olympijského města na štítech Vysokých Tater od již zmíněné architektonické skupiny VAL (Alex Mlynárčik, Viera Mecková, Ľudovít Kupkovič). Původní světelně-dynamický reliéf průkopníka kinetického umění Milana Dobeše Pulzující rytmus je na výstavě doplněný barevně komplementárními geometrickými grafikami Miloše Urbáska. Časoprostorová plastika Juraje Bartusze pracuje s geometrickou stylizací figury a pohybem, a navíc může být dotvářena zásahy diváků. Dominantní analytické gesto je typické pro plátna Rudolfa Fily, jednoho z nejvýznamnějších slovenských malířů 2. poloviny 20. století. Feministické tendence zprostředkovává dílo Jany Želibské. Ostatně její plátno Ona s monumentální femininní figurou se také stalo leitmotivem výstavy. 

 Výstavní soubor je sestaven z těch nejkvalitnějších děl, která se ve sbírkách muzea nacházejí. Z prostorových důvodů však musela kurátorka mnohá zajímavá díla ponechat v depozitářích. Pro dotvoření objektivní představy o bohatosti uměleckých sbírek proto mezi vystavená díla vložila přímo de expozice kompletní seznam všech slovenských autorů a jejich děl uchovávaných v muzeu. Konfrontace vyčerpávajícího seznamu s vybranými díly poukazuje na všechno „to ostatní“, co ještě mohlo být vystaveno. Zároveň také naznačuje šíři záběru myšlenky Středoevropského fora Olomouc na pozadí rozsáhlých, mnohatisícových sbírek Muzea umění Olomouc. 

Výstava se koná pod záštitou ministra kultury ČR Jiřího Bessera

Výstava je součástí Měsíce české a slovenské kulturní vzájemnosti

Projděte si výstavu s kurátorkou Katarínou Gatialovou:

O výstavě SEFO IV Slovensko hovoří pro Český rozhlas její kurátorka Katarína Gatialová:

  SEFO IV Slovensko v Českém rozhlase by muzeumumeniolomouc