Představení nositele projektu:
Muzeum umění Olomouc je kulturním zařízením s dlouholetou tradicí. Rozsahem své činnosti a počtem sbírek je vedle Národní galerie v Praze a Moravské galerie v Brně nejvýznamnější institucí svého druhu v České republice. Předchůdkyně muzea Galerie výtvarného umění v Olomouci byla založena v roce 1951 v rámci olomouckého vlastivědného muzea. V roce 1990 se osamostatnila, později se stala státním zařízením – příspěvkovou organizací ministerstva kultury. Muzeum spravuje asi 70 000 sbírkových předmětů ve státním vlastnictví jak z oblasti starého, tak moderního a současného umění (malba, plastika, kresba, volná a užitá grafika, fotografie, užité umění, architektura, autorská kniha). Dvě další muzejní součásti (arcidiecézní muzea) se věnují starému umění; detašované pracoviště v Kroměříži má ve správě 133 000 sbírkových předmětů z majetku olomouckého arcibiskupství.

Představení projektu:
Ministerstvo kultury České republiky připravuje již několik let v rámci Integrovaného operačního programu investiční dotace převážně z prostředků Evropské unie pro velké kulturní projekty. S jedním z nich se o finanční dotaci uchází také olomoucké muzeum umění. Jestliže v něm uspějeme, zhruba půlmiliardová částka bude určena pro vybudování Středoevropského fora Olomouc (SEFO), které vznikne rekonstrukcí areálu Muzea moderního umění v Denisově ulici a přístavbou v sousední proluce.
Podobně jako obě stávající součásti muzea (Arcidiecézní muzeum Olomouc a Arcidiecézní muzeum Kroměříž) má být rovněž SEFO orientováno mezinárodně. Bude soustředěno na sbírkotvornou, expoziční a publikační činnost a vůbec na podchycování různorodých projevů výtvarné kultury středoevropského regionu zejména z hlediska moderního i současného umění. Postupně se má stát jakýmsi pendantem k zdejším vynikajícím sbírkám starého umění tak, aby výtvarná kultura olomouckého okruhu po této stránce směřovala k vyváženosti.
Jedním z cílů SEFO je proměna v kulturní instituci s mezinárodní působností. Představuje to první cílevědomý pokus v rámci podobně orientovaných veřejných institucí v českých zemích o překročení pověstného Rubikonu – uzavřenosti do národně, teritoriálně, případně ideologicky vymezeného ghetta. Orientace k středoevropskému prostoru je přitom chápána v několika rovinách – jak z hlediska minulosti, kdy měly jeho jednotlivé součásti spoustu společného, tak jako možný předstupeň pro (v další generaci s největší pravděpodobností již samozřejmé) vplynutí do zcela internacionalizovaného prostředí.
Konkrétním cílem SEFO bude jednak podchycování různorodých projevů výtvarné kultury středoevropského regionu po 2. světové válce, budování jeho stálé expozice, akviziční činnost, pořádání krátkodobých výstav včetně větších střednědobých přehlídek (např. bienále či trienále), budování informačního centra, knihovny a multimediálního archivu, obnova prostoru kina Central atd. Kromě klasických výtvarných druhů (malířství, sochařství, kresba, grafika) bude například pokračovat v podchycování prací na papíře v širším slova smyslu (art brut, autorská kniha, fotografie, dokumentace architektury) a designu (vývoj sedacího nábytku od poloviny 19. století).
Projekt SEFO vychází z několika předpokladů: střední Evropa tvoří historicky i v současné době region s řadou obdobných charakteristik. Výtvarná kultura jednotlivých zemí vykazuje mnohé podobné, ne–li společné rysy. Přesto se zatím nikdo systematicky nevěnoval snaze podchytit a zveřejnit ji vcelku. Navíc tok idejí ze Západu do střední Evropy a dál na Východ nebyl nikdy pouze jednosměrný. Nehledě na to, že mnohé z toho, co se po 2. světové válce odehrávalo na Západě, mělo relativně nezávislý ekvivalent také zde, ve středovýchodní Evropě. Do střední Evropy však patří také miliony vyhnanců a exulantů žijících po celém světě. Rovněž k nim by měly být příští aktivity SEFO orientovány. Forum je širší pojem než například muzeum nebo galerie – vedle hlavní náplně zde budou organizována také různá diskusní setkání, přednášky, sympozia a další podobné akce. Projekt SEFO tak může napomoci v procesu uchování historické paměti, protože zde mj. osudy výtvarného umění let 1945–1989 úzce souvisely s problematikou ztráty, nalézání a obrany svobody. Cílem SEFO bude také konfrontace některých výtvarných tendencí na obou stranách někdejší železné opony; půjde tedy o pokus srovnávat a nacházet nejen společné, ale i specifické kvality ve výtvarné kultuře středoevropské oblasti po 2. světové válce. Ale na druhé straně také umožňovat konfrontaci děl soudobých výtvarných umělců.
Olomouc má pro uskutečnění této myšlenky řadu předpokladů: SEFO může navázat na historické postavení města s jeho starobylou tradicí někdejší metropole Moravy a také jednoho ze středoevropských kulturních středisek mezi tradičními uměleckými centry – Prahou, Bratislavou, Budapeští, Vídní, Mnichovem, Berlínem, Krakovem. Olomouc je přirozeným geografickým centrem středoevropského regionu, je snadno dostupná, má staré, rozlehlé, relativně dochované historické jádro, druhou nejstarší českou univerzitu, jako sídlo arcibiskupství je tradičním duchovním centrem Moravy, je sídlem Krajského úřadu Olomouckého kraje, místem někdejšího soužití a střetání kultur italské, německé, židovské, české atd.

Aktivity SEFO:
- výstavní činnost
- nový centrální depozitář uměleckých děl
- mezinárodní badatelské a školící centrum
- edukační /lektorská/ činnost
- trienále středoevropského umění
- multifunkční sál pro cca 200 diváků
- kavárna, restaurace, bookshop