Kresba 16. - 19. století
Základ sbírky evropské kresby 16. - 18. století Muzea umění Olomouc tvoří tzv. základní fond, který byl vytvořen v roce 1952 ze čtyř zdrojů: ze sbírek bývalého Městského muzea v Olomouci, ze sbírky olomouckého Klubu přátel umění, z Fondu národní obnovy a deponátů. Tento tzv. základní fond byl v dalších letech rozšiřován především vlastní akviziční činností. Restaurátorské práce na sbírkových předmětech prováděli externí restaurátoři (J. Živný). Vzhledem k časově omezeným výstavním možnostem (světelné podmínky) nebyla kolekce evropské kresby 16. - 18. století veřejnosti expozičně prezentována s výjimkou krátkodobých výstav.
Sbírku evropské kresby 16. - 18. století tvoří miniaturní kolekce; renesanční a barokní kresba je ve sbírce zastoupena jen několika ojedinělými díly. Z nejstarších exponátů lze jmenovat především lavírovanou kresbu Benátčana Carla Cagliariho Bičování Krista a perokresbu holandského mistra Dirka van Deelen Cizoložnice před Kristem. Mezi významné exponáty sbírky lze rovněř řadit kresby Johanna Evangelisty Holzera, Martina Johanna Schmidta a Johanna Christiana Reinharta. Olomouckou barokní produkci zde zastupuje Jan Kryštof Handke lavírovanou kresbou Návrhu čelní stěny olomouckého orloje. Závěr 18. století reprezentují v kolekci české provenience kresby prvního ředitele pražské akademie Josefa Berglera (Svatá Rodina, Sv. Jan Křtitel) a Ludvíka Kohla (Astrologové, Skupina kněží v interiéru).
Základ sbírky středoevropské kresby 19. století tvoří tzv. základní fond, který byl vytvořen v roce 1952 ze čtyř zdrojů: ze sbírek bývalého Městského muzea v Olomouci, ze sbírky olomouckého Klubu přátel umění, z Fondu národní obnovy a deponátů. Tento tzv. základní fond byl v dalších letech rozšiřován především vlastní akviziční činností. Sbírku středoevropské kresby 19. století tvoří soubor kreseb, který se soustřeďuje téměř výhradně na česko-rakouskou oblast. Mezi nevýznamnější exponáty patří především kresby Josefa Navrátila, Julia Mařáka, Maxmiliána Pirnera, Josefa Ženíška, Mikoláše Alše, Luďka Marolda, či Hanuše Schwaigera.
