SIAL (Sdružení inženýrů a architektů Liberec)
3. 6. – 19. 9. 2010
Muzeum moderního umění / Galerie

Nástup stalinismu v Československu v roce 1948 vedl v architektuře ke zrušení privátních ateliérů, architekti museli přijmout zaměstnání ve státních projektových ústavech – Stavoprojektech. V libereckém Stavoprojektu se zformovala skupina architektů a konstruktérů zapálených pro svou práci. Využili liberální poměry před sovětskou invazí v srpnu 1968, odešli ze Stavoprojektu a v letech 1968-1971 fungovali pod značkou Sial – Sdružení architektů a inženýrů Liberec. Vůdčími osobnostmi sdružení byli architekti Karel Hubáček a Miroslav Masák a statici Zdeněk Patrman a Václav Voda. Zásadní přínos Sialu pro českou architekturu 20. století netkvěl jen ve zprostředkování tendencí, které se neslučovaly, nebo byly přímo v rozporu s oficiální doktrínou, nýbrž i ve vytvoření invenčního a svobodomyslného prostředí. Klíčovým dílem české architektury 2. poloviny 20. století se stal Hubáčkův a Patrmanův televizní vysílač s hotelem na Ještědu z let 1963-1973, oceněný v roce 1969 Perretovou cenou UIA. Politický režim 70. a 80. let házel Sialu klacky pod nohy, jeho členy donutil vrátit se do Stavoprojektu, zakázal jeho publicitu v domácím tisku. Architekti se však nevzdali, podařilo se jim probít k zakázkám v zahraničí, od roku 1980 se úspěšně zúčastňovali velkých architektonických soutěží na Západě. Díky tomu se Liberec stal se nejvýznamnějším centrem české architektonické tvorby.